Přichází konec roku, což je ten zvláštní čas, kdy zamrzá nejen krajina, ale i korporátní...
Více zdeVznikají dílčí oficiální dokumenty, některé i velmi kvalitní. Pokud však nebudou záměrně implementovány a učitelé je nepřijmou, nelze je považovat za úspěšné. Obecně by to dobře mohla demonstrovat nedávno probíraná otázka mobilních telefonů. Jedna strana je pro jejich absolutní zákaz ve škole, druhá pro absolutní svobodu používání, třetí pro zákaz s tím, že při výuce mohou být využívána školní zařízení. Nakonec do toho vstoupí populistický zřizovatel, který jejich zákaz prosadí politicky – problém ale je, že nic takového v kompetenci zřizovatele není. Obloukem zpět k otázce, jak se do škol dostávají inovace: nahodile, dle aktuální potřeby.
Některým školám a učitelům chybí ze strany MŠMT jasná, dlouhodobá, koncepční strategie – chybí předvídatelnost. To neznamená zamezovat změnám, ale dopředu vědět, jaké změny přijdou, kdy k nim bude docházet, proč je potřeba, aby proběhly, jaká jsou rizika či kdo pomůže s jejich vyřešením.
Občas médii proběhne informace, že v Česku chybí aprobovaní učitelé. Mě ale stejně intenzivně trápí otázka počtu kvalitních, profesionálních, zapálených ředitelů. Na pozici ředitelů se hlásí žalostně málo zájemců. Není divu. Pozice ředitele školy je nesmírně náročná profese s obrovskou odpovědností. A velmi malou podporou. Přitom ředitel školy je jednoznačně klíčovou osobou a hybatelem dění ve škole. Skvělé školy mají skvělé ředitele. Chceme-li mít špičkové školství, je nutnou podmínkou mít na pozicích vedení škol ty nejlepší lídry a manažery.
MO: Učitel i žák musí mít jasno v tom, co se mají žáci naučit a jaká jsou kritéria hodnocení úspěchu (což samozřejmě platí i u sumativního hodnocení). Učitel by pak měl v maximální možné míře žáky aktivizovat a na základě jejich aktivit sbírat důkazy o učení. Díky získaným informacím následně učitel poskytuje žákům adekvátní podporu (včetně formativní zpětné vazby) a také se podle nich rozhoduje, jakým způsobem ve výuce pokračovat. Nedílnou součástí výuky je také vzájemné hodnocení a sebehodnocení, které žáky vtahuje do procesu učení.
KS: Možná by bylo vhodnější používat spojení formativní vyučování či formativní přístup, ale protože sousloví formativní hodnocení už má v Česku historii (a zároveň navazujeme na vymezení pojmu formative assessment Dylanem Wiliamem), rozhodli jsme se termínu držet a nemást odbornou ani laickou veřejnost dalším označením.
MO: Jsem pro maximální heterogenitu vzdělávání. Každý rodič by měl mít možnost vybrat si pro svého potomka takový vzdělávací směr, který mu vyhovuje a který je poskytovaný tím, koho považuje na nejvíce blízkého svým preferencím. Monopol státu v oblasti poskytování vzdělávání je nešťastný – monopol, který funguje na setrvačnosti automaticky alokovaného objemu financí, může (byť pomalu a nevědomě) vybízet ke stagnaci či laxnosti. Chybí například možnost vybudovat vlastní soukromou – a tím myslím opravdu soukromou, nikoliv česky polovičatou – školu; ministerstvo ale bohužel vzniku nových škol umí bránit. A chce-li někdo vzdělávat své dítě doma, je to jeho svobodná volba, kterou musí mít k dispozici. Říkám to s plným respektem k unschoolingu, jenž není směrem, který bych preferoval.
Přichází konec roku, což je ten zvláštní čas, kdy zamrzá nejen krajina, ale i korporátní...
Více zdeA s nimi i stresová sezóna. Představa, jak si u stromečku všichni předají přesně ty...
Více zdeJsme schopni vnímat skutečnou hodnotu peněz, které utrácíme, nebo se necháváme strhnout nákupní horečkou? Promění...
Více zdeProč rozvoj lidí a jejich talentů pro podniky nepředstavuje prioritu? Pojďme se podívat na nejčastější...
Více zdeAktuální číslo EDUAmagu v PDF včetně bonusů najdete zde.