KOMENSKÝ: reformátor a věčný poutník

Co opravdu víme o osvíceném českém učiteli, který i bez internetu a sociálních sítí inspiroval svět? Dnes bychom ho označili za vizionáře nebo inovátora. Kdyby žil v tomto století, pravděpodobně by byl autorem mnoha bestsellerů a pravidelným hostem podcastů. V tomto článku si však Komenského představíme jako věčného poutníka na cestě za poznáním.

Jan Amos Komenský byl teolog, humanistický filosof, reformátor školství a autor mnoha významných děl. Narodil se roku 1592 v Markrabství moravském a po ukončení vysokoškolských studií v zahraničí se usadil ve Fulneku, kde působil jako kazatel v protestantské církvi. V roce 1618 uzavřel sňatek s Magdalenou, svou první manželkou, která mu porodila dva syny. Situace ve společnosti však byla neklidná.

V letech 1618–1620 probíhalo stavovské povstání proti panování Habsburků, které bylo ukončeno porážkou českých stavů v bitvě na Bílé hoře. Společně s povstáním skončila i náboženská svoboda v Českém království. Komenský, který odmítl konvertovat ke katolictví, byl nucen se skrývat. To nejhorší však teprve mělo přijít. V roce 1622 prožil Komenský zničující ztrátu. Magdalena i jeho dva synové zemřeli na morovou nákazu. Zemřelo i něco v Komenském. Prošel si temnou nocí duše a už nikdy nebyl stejný jako dřív. Po těchto událostech napsal své životní dílo Labyrint světa a ráj srdce.

V roce 1628 Komenský odešel do exilu a své nové útočiště našel v polském Lešně, kde působil jako biskup, písař a zástupce rektora gymnázia. V této době vznikla velká část jeho pedagogických spisů (Česká didaktika, Velká didaktika, Brána jazyků otevřená, Informatorium školy mateřské), které mu přinesly velký věhlas v nekatolické části Evropy. V roce 1635 poznal svou druhou manželku Marii Dorotu, s níž měl jednoho syna a tři dcery. Po její smrti (1648) se oženil potřetí – s Janou, která byla o více než třicet let mladší.

V letech 1651–1654 Komenský pobýval v Uhrách, kde pracoval na tamní reformě školství. V tomto období vznikly i jeho učebnice Orbis pictus (Svět v obrazech) a Schola ludus (Škola hrou). Poté se vrátil do Lešna, kde působil až do roku 1656, kdy došlo k požáru města a Komenský tak přišel nejen o všechen svůj majetek, ale také o své rukopisy včetně česko-latinského slovníku, na němž pracoval v podstatě celý život. Pozdní léta prožil v Amsterdamu a zemřel ve společnosti manželky Jany, syna Daniela a přítele doktora Tulpa, kterého můžete znát z Rembrandtova slavného obrazu Anatomie dr. Tulpa.

Labyrint světa a ráj srdce

V díle Labyrint světa a ráj srdce je popsána cesta poutníka, který hledá své místo ve světě. Poutník stojí na prahu dospělosti a vybírá si své povolání a s ním i sociální skupinu, do níž by chtěl patřit. Brzy se k němu připojí dva průvodci – Všezvěd a Mámení. Průvodci mají poutníkovi ukázat, jak svět funguje, ten však s velkým zklamáním zjišťuje, že svět spíše nefunguje, a všude kolem sebe vidí pouze odstrašující příklady lidí, kteří se jen přetvařují a předhánějí v tom, kdo je důležitější. Poutník postupně přichází na to, že ve světě, kde spolu všichni soupeří, nemůže být nikdy doma. Domov nakonec nachází ve svém srdci.

Dílo má velmi silné sdělení. Nikdy bychom neměli přestat naslouchat hlasu svého srdce. Poslání, které hledáme, je totiž uloženo v našem nitru jakožto neviditelná smlouva s bohem. Nikdy jsme ji sice nečetli, ale všichni víme, kam nás srdce táhne. To, co podle smlouvy s bohem musíme, totiž pociťujeme jako to, co chceme. Pokud kráčíme po správné cestě, nacházíme svou seberealizaci a smysl. Ale pokud ze své cesty sejdeme, jsme nespokojeni sami se sebou a svou vnitřní prázdnotu se snažíme zaplnit penězi, společenským statusem nebo slávou. Světské hodnoty nám však nemohou přinést naplnění, a proto bychom je měli opustit pro hodnoty duchovní.

Velká didaktika

Začínali jsme otázkou, co vlastně víme o Janu Ámosi Komenském. Většina z vás by si nejspíš vzpomněla na slogan škola hrou. Komenský velmi kritizoval klasický styl výuky, který považoval za neproduktivní: „Celá má metoda směřuje k tomu, aby se školská robota změnila v hru a potěšení, tomu zde nechce nikdo rozumět. S mládeží se zachází zcela otrocky, i se šlechtickou, učitelé zakládají svou vážnost na chmurné tváři, drsných slovech, ba i ranách, a chtějí raději být obáváni než milováni.“

V díle Velká didaktika Komenský zobecnil didaktické zásady, jejichž dodržování mělo zajistit zkvalitnění vyučovacího procesu. Zformuloval tak obecně platná pravidla, kterými by se měli řídit učitelé, aby ve své pedagogické práci dosahovali lepších výsledků. Tyto zásady přetrvaly do dnešních dní. Najdeme je jak ve vysokoškolských skriptech, tak v každodenní pedagogické praxi. Pakliže jde o dobrou praxi.

Zásada názornosti

Jak se říká, průměrný učitel vypráví, dobrý učitel vysvětluje, výborný učitel ukazuje. Zásada názornosti nabádá k využívání vizuálních pomůcek, které žákům pomáhají představit si to, o čem učitel hovoří. Právě nedostatek názorných představ vede k verbálnímu odříkávání učiva bez porozumění obsahu.

Zásada systematičnosti

Učivo by mělo být systematicky uspořádáno tak, aby nové poznatky vždy navazovaly na poznatky předchozí. Učitelé by ve výuce měli vždy postupovat od známého k neznámému, od jednoduššího ke složitějšímu, od blízkého ke vzdálenějšímu, od konkrétního k abstraktnímu nebo od celku k detailu.

Zásada aktivnosti

Žák by měl ve výuce aktivně přemýšlet, tvořit, pracovat a řešit problémy. Samostatná aktivita v žákovi podporuje nejen porozumění, ale také pozornost a paměť. Platí, že nejtrvaleji si zapamatujeme to, na co jsme si přišli sami.

Zásada trvalosti

Aby bylo učivo osvojeno trvale, je nutné ho průběžné opakovat. Vše, co mozek přestane používat, to zapomene. Synaptické spoje je proto potřeba upevňovat novými a novými průchody nervových signálů, k nimž dochází právě při opakování.

Zásada přiměřenosti

Výuka by měla být přiměřená věku žáků a jejich rozumovým schopnostem. Učitel by měl respektovat to, že mladší žáci pojmou méně informací než starší žáci. Stejně tak udrží pozornost podstatně kratší dobu.

O Komenském toho v dnešní době víme opravdu velmi málo. Ve školách se jeho osobnosti nevěnuje příliš pozornosti, a tak si v souvislosti s jeho osobou většinou vybavíme pouze pojem „škola hrou“, případně přívlastek „učitel národů“. Jeho myšlenky, ač nadčasové, jsou pro nás neznámé. V tomto článku jsme se pokusili představit alespoň některé z nich.