Možná už jste z médií zaznamenali, že ministerstvo školství plánuje zavést povinnou výuku angličtiny od první třídy. Od tohoto kroku si přitom slibuje zvýšení jazykové úrovně absolventů ZŠ z A2 na B1. Cíl je to skvělý, ale myslet si, že zrovna prvňáčci zapříčiní tak výrazný pokrok, je přinejmenším naivní. Navíc s naprosto nulovou změnou kurikula ve vyšších ročnících! Setkáváme se tak s dalším nápadem, který vypadá dobře na papíře, ale postrádá skutečný dopad do praxe.
Otazníky ohledně kvality výuky na školách se objevují dlouhodobě – ze strany veřejnosti, učitelů i ředitelů škol. Každá skupina má svůj úhel pohledu, svou představu a svou realitu. Proto koneckonců máme ministerstva, odborníky, komise a poradce, kteří se umí odpoutat od úzkoprofilového vnímání jednotlivých zájmových skupin a nahlédnout na problematiku v její komplexnosti.
Představa, že jedním veřejným vyjádřením reformujeme české školství, je lichá. Pouhý pžadavek, abychom děti jazykově vzdělávali od prvního ročníku, je angličtinu nenaučí. Očekávání, že žáci pak budou absolvovat 9. třídy s angličtinou na úrovni B1, nemůže být vzdálenější skutečnosti.
Padá mnoho otázek, z nichž všechny jsou oprávněné. Jaká bude hodinová dotace angličtiny jako předmětu v první třídě? V jak velkých skupinách se budou prvňáčci angličtinu učit? A jak jsou učitelé na tuto změnu připraveni po metodické stránce? Touha po jednoduchých odpovědích vede k jednoduchým řešením, která v dlouhodobém výhledu ke kvalitnějšímu vzdělání nepovedou.
Proč právě prvňáčci?
Z hlediska metodiky výuky dětí je první třída základní školy zaměřená primárně na osvojení základních dovedností čtení a psaní – to znamená, že se v tomto období nejedná ani tak o předávání informací a rozšiřování znalostí, jak jsme tradičně zvyklí výuku chápat (a jaká v pozdějších letech skutečně je), ale že žáci dělají první výrazný krok ve skillové oblasti.
Hodiny angličtiny, či jejich povinnost, chceme-li, samozřejmě dětem nikterak neškodí. Děti si v tomto věku velmi přirozeně osvojují koncept jiného jazyka s jinou výstavbou, vnitřní logikou a fungováním (zejména protože o tom nepřemýšlí). Toto prvotní setkání s cizím jazykem však ani zdaleka není klíčovým elementem pro úspěšné dosažení vyšší jazykové úrovně v budoucích letech.
V tomto ohledu je mnohem vhodnější investicí navýšení počtu hodin ve vyšších ročnících, v nichž jsou děti schopné s jazykem více pracovat, neboť už ovládají čtení a psaní. Stejně tak úprava metodiky by měla více směřovat od výuky gramatiky k rozvoji komunikačních dovedností v daném jazyce.
Cíl je skvělý. Ale jak ho dosáhnout?
Ambicióznější cíle pro jazykové vzdělávání dětí jsou samozřejmě zajímavé – maturitní úroveň B2 je mnohem lepší startovní pozicí pro další vzdělávání našich studentů na vysokých školách v zahraničí, účast na zahraničních projektech či navazování mezinárodní spolupráce. Diskutabilní je absence konkrétních kroků, které by měly zajistit dosažitelnost tohoto cíle. Obecně nemůžeme ani zdaleka říci, že by studenti dnešních škol (nejen gymnázií, ale také středních odborných škol či učňovských oborů s maturitou) přistupovali k maturitní zkoušce coby suverénní a samostatní mluvčí na nyní požadované úrovni B1 či A2.
Pokud máme v současné situaci dostát navýšení jazykové znalosti o jednu úroveň, pak se musíme opřít o důkladně propracovanou koncepci jazykového vzdělávání s jasně danými pravidly pro počet hodin jazyka, velikost studijních skupin, systematiku metodických seminářů pro učitele – a ano, v neposlední řadě o dostatečný počet učitelů, kteří jsou pro úspěšný pokrok svých studentů klíčoví.
Existuje alternativní řešení?
Ovšemže. Zahraniční učitelé angličtiny už několik let zapojují do výuky tzv. content and language integrated learning. V praxi jde o to, že výuka nejazykových předmětů (matematiky, přírodopisu, dějepisu atd.) probíhá částečně nebo zcela v angličtině. Není tedy nutné v rozvrhu navyšovat hodinovou dotaci. Tento koncept není českému školství neznámý, používá se na bilingvních základních školách a gymnáziích. A je velká škoda, že se tento směr omezuje pouze na výběrové školy, odkud se nešíří dál (respektive jeho šíření není podporováno). Toto řešení samozřejmě klade vyšší nároky na každodenní přípravu učitelů do výuky. Ale pokud by jim byla poskytnuta metodická podpora formou workshopů a především kvalitní výukové materiály, aby si je po nocích nemuseli vyrábět sami, cesta je otevřená.
Článek vznikl ve spolupráci s metodickým týmem vzdělávací skupiny EDUA Group, která má pod sebou jazykové školy James Cook Languages a Jipka. EDUA Group se věnuje i dalšímu vzdělávání jazykových lektorů, pro které pořádá workshopy a konference, rovněž má své zastoupení v Asociaci jazykových škol a dodržuje svůj závazek k poskytování vysoké kvality služeb.
